Prosím REKLAMY jedině do rubriky REKLAMY, kdo je napíše jinam blokuju mu přístup...!

Národní obrození

13. dubna 2012 v 18:19 | herzig-traum |  maturitní otázky z češtinyy

NÁRODNÍ OBROZENÍ


"České národní obrození" (v 19. století také někdy "národní vzkříšení") je pojem, jímž se označuje proces, který probíhal v rakouské monarchii zhruba od poslední třetiny 18. století do roku 1848. Hlavním úkolem jeho tvůrců bylo pozvednout český jazyk opět na úroveň jazyka vzdělanců a motivovat obyvatele českých zemí k národní uvědomělosti. Národní obrození tvořilo součást procesu transformace feudálního společenství v občanskou společnost. Mezi obrozence patřili: Josef Jungmann, Josef Kajetán Tyl, Karel Hynek Mácha, Božena Němcová, Karel Jaromír Erben, Jan Evangelista Purkyně, Jan Svatopluk Presl, František Martin Pelcl, Magdalena Dobromila Rettigová, Josef
Dobrovský, František Palacký.



(důsledek výměny feudálního a kapitalistického řádu)


Situace před Národním obrozením

- roku 1615: ten, kdo se přistěhoval do Zemí Koruny české se musel i se svými dětmi učit česky

- po bitvě na Bílé hoře začala do českých zemí proudit cizí šlechta, která užívala němčinu

- roku 1627 vydáno Obnovené zřízení zemské, které zrovnoprávnilo NJ a ČJ

- němčina prosazována, čeština vytlačovány z nejvyšších společenských funkcí (úřady…)

- v polovině 18. století Marie Terezie začala zavádět reformy na modernizaci Habsburské monarchie

- r. 1774 zavedena povinná školní docházka, žáci od 6 do 12 let se učili číst, psát a počítat

- syn Marie Terezie: Josef II. vydal roku 1781 dva důležité dokumenty -> Toleranční patent (různá náboženství) a Patent o zrušení nevolnictví (volný pohyb obyvatel => počešťování měst)

- Josef II. také zavedl němčinu jako úřední jazyk a jazyk vyučovací - mateřským jazykem se smělo vyučovat jen na základních triviálních školách



- od 2. poloviny 18. století začalo docházet k procesu, kdy se z etnických skupin v různých státech Evropy postupně staly národy (nejprve v Německu)

-> čeští buditelé reagovali na zavedení němčiny jako jediného jazyka na SŠ a VŠ => vůdčí silou byla česká inteligence (vědci, umělci, kněží, učitelé apod.) = národní buditelé. Motivaci pro svou práci hledali v historii (F. Palacký) ale i v jiných slovanských národech, hlavně v Rusku (F. L. Čelakovský, P. J. Šafařík, J. Kollár)

- vzniká tzv. slavistika - nauka o slovanských národech a slovanské vzájemnosti



(V Evropě: r. 1789 - Velká francouzská revoluce : Rovnost, svornost, bratrství), v Evropě vše začíná vřít -> lidé chtějí svobodu -> přijde Napoleon; u nás: dozvuky husitského hnutí, 1620 bitva na Bílé hoře -> inteligence jde do zahraničí; v Evropských zemích se posiluje národní vědomí a jazyk; u nás: 1/3 lidí byli Němci, jazyky: hlavně latina a němčina - > náš jazyk jde do pozadí)



Periodizace národního obrození



1. fáze národního obrození: obranná (konsolidační) - 80. léta 18. století až počátek 19. století => převážně vědci

2. fáze národního obrození: ofenzivní - počátek 19. století až konec 20. let 19. století => vědci a básníci

3. fáze národního obrození: vyvrcholení obrozeneckých snad - 30. až 50. léta 19. století => Palackého generace





První fáze národního obrození

(70. léta 18. století -> počátek 19. století)

(inspirace klasicismem a osvícenstvím)

- obrana národa a jazyka českého, první pokusy o vytvoření knih o českých dějinách

- nejvýznamnější osobnost: Josef Dobrovský

- cíle: čelit germanizaci, obnovit český jazyk, sestavit slovníky, gramatiku a ustálit český jazyk



Spisovatelé vydávají tzv. obrany (Balbín,Thám).Odsuzují se barokní puristé a navazuje se na jazyk doby veleslavínské. Uvolňuje se pouto mezi jazykem lidu a spisovnou češtinou.



Josef Dobrovský

- vystudoval gymnázium a poté teologii; domácí učitel a vychovatel ve šlechtických rodinách

- psal německy a latinsky, ale vždy se považoval za Čecha, ale nevěřil, že se čeština stane jazykem náročné literatury (německy a latinsky psal proto, že je považoval za jazyky vzdělanců, což si o češtině nemyslel)

- na konci života napsal několik studií česky

- pochyboval o účelnosti národního hnutí, skeptik a racionalista

- velmi kritický, mladší obrozenci (jungmannovci) ho neměli rádi

- zakladatel slavistiky (obor na teologické fakultě - zabývá se zvyky, kulturou a jazyky)

- říkalo se mu modrý abbé (modrý = kabát, abbé = kněz, který nevykonává kněžské povinnosti

dílo:

- Slovník německo-český - dva díly - zrovnoprávnění češtiny: ke každému německému slovu je český ekvivalent

- Základy jazyka staroslověnského - zakládající práce slavistiky v českých zemích

- Zevrubná mluvnice jazyka českého - sjednocuje českou mluvnici, vzorem mu byla Veleslavínská čeština

- Dějiny českého jazyka a literatury

- Pojednání o zlomku evangelia Sv. Marka





dále píší:

Gelasius Dobner

- kněz píšící latinsky; napsal kritický rozbor Hájkovy Kroniky české (dokazuje, že si Hájek vymýšlel)



František Martin Pelcl

-1. profesor češtiny na pražské univerzitě

- veřejně vydal Balbínovu Rozpravu na obranu jazyka slovanského, zvláště pak českého

- dílo: Nová kronika česká (začíná rokem 1434)



Do tohoto období patří i literatura pro široké lidové vrstvy, tj. hlavně literatura zábavná. Ta byla překládána z němčiny. Jednalo se například o strašidelné a rytířské romány. Knihy měly popularizovat českou minulost, pomáhat k udržení českého povědomí, nicméně jejich umělecká hodnota byla nízká.



Zábavnou literaturu vydával Václav Matěj Kramerius (nakladatelství Česká expedice => kulturní centrum obrozenců). Vydával i 1. české noviny.



Své místo zde mělo i divadlo, které dosahovalo širší působnosti než čtená literatura. První stálé české divadlo se jmenovalo: Divadlo v Kotcích (v Praze)- Čeští vlastenci postavili na Václavském náměstí nové dřevěné divadlo Bouda. Největším organizátorem v Boudě byl Václav Thám. Hrály se zejména vlastenecké hry: Vlasta a Šárka, Břetislav a Jitka. Bouda pak ovšem zanikla (nedostatek financí) a česká představení se pak hrála ve Stavovském divadle.



Opomenout se nesmí ani na českou poezii. Ta měla být podle klasicistních pravidel vrcholem literatury. Autoři české poezie: Antonín Jaroslav Puchmajer (farář v Radnicích u Rokycan, vydával básnické almanachy), Šebastián Hněvkovský (spolu s Puchmajerem iniciátorem první novočeské básnické školy).








Druhá fáze národního obrození



cíle: vlastenecká a estetická výchova, rozšíření slovní zásoby češtiny - slovníkářství, vytvořit z českého jazyka náročnou literaturu

(jazyk už je vybudován -> snahy literární, chtějí aby se tím jazykem psalo)

- chtějí zrovnoprávnit českou literaturu s tou evropskou

- chtějí podpořit myšlenku slovanské vzájemnosti

- zájem o dějepisectví - historie, lidová slovesnost



heslo: čeština jako vyučující jazyk na gymnáziích



až do roku 1915 probíhaly Napoleonské války; přes Čechy projde ruská armáda, u obrozenců vyvolá pocit slovanské sounáležitosti

po roce 1815 období Metternichovské reakce ⇒ kancléř Metternich byl odpůrcem jakékoli revoluce a změn; dokud bylo národní obrození pouze hnutím jazykovým, nebyl proti, ale nesmělo se jednat o politické požadavky

literatura nahrazuje politiku, existuje cenzura na dovoz knih a novin ze zahraničí a na vydávání knih nových

uzákoňuje se spisovná čeština

snaha vytvořit umělecky náročnou literaturu

pod vlivem preromantismu vnikají literární falza (padělky) ⇒rukopisy



Josef Jungman

- studoval na gymnáziu a poté filosofii

- profesor češtiny na gymnáziu v Litoměřicích, později v Praze

- nenáviděl šlechtu a církev; chtěl, aby čeština byla mluva národní

- okolo něj se vytváří skupina vlastenců

- začínal jako básník z okruhu A.J. Puchmajera

- loajální vůči státu, neangažoval se v politice (strach)

- vytvořil základní myšlenku národního obrození: Čechem je pouze ten, kdo mluví česky! (do té doby se za Čecha považoval každý, kdo žil na českém území)

- snažil se pozvednout úroveň české literatury, překládal z cizích jazyků - obhajoval nutnost překladů -> umožňovaly seznámení se světovou literaturou

dílo:

Rozmlouvání o jazyce českém

- kulturní program generace; obraz žalostné úrovně češtiny na počátku NO, znakem příslušnosti k národu je užívání jazyka

Slovník česko-německý

- pětidílný, české ekvivalenty odpovídající německým slovům (slovní zásobu se snaží vyrovnat němčině - > český jazyk = uznávaný jazyk), musel vytvářet nová slova (=neologismy), přebíral slova z řeči lidu a ze slovanských jazyků, využíval tzv. kalky (překlady) - slova vzniklá doslovným překladem po částech; pomáhali mu bratři J.S. Presl a K.B. Presl (vytvořili botanické a zoologické názvosloví, názvy chem. prvků apod) a Jan Evangelista Purkyně (lékařské názvosloví)

Historie literatury české aneb soustavný přehled spisů českých s krátkou historií národu, osvícení a jazyka

- považuje obrození za novou epochu v dějinách naší literatury

Slovesnost

- učebnice literatury a slohu, ukázky z české literatury minulé i současné, překlady



- překlady: Ztracený ráj, Atala



Další představitelé: Matěj Milota Zdirad Polák, František Palacký, Pavel Josef Šafařík, Jan Kollár, František Ladislav Čelakovský



František Palacký

dílo:

Dějiny národa českého v Čechách i na Moravě

- od nejstarších dob až do r. 1526 (nejvýše cenní husitství)

- v r. 1848 - austroslavista (Prosazoval tedy myšlenku Rakouské monarchie, která by se přetvořila ve federaci rovnoprávných národů, tedy myšlenku tzv. austroslavismu.)

Austroslavismus byl politický koncept a program, který měl řešit problémy Slovanů v Rakouském císařství a později v Rakousku-Uhersku. Byl rozšířený zejména mezi českými liberály v polovině 19. století. Jako první ho navrhl Karel Havlíček Borovský v roce 1846 jako protinávrh k panslavismu. Později ho rozvinul do uceleného politického programu český politik František Palacký. Austroslavismus byl také částečně podporovaný dalšími slovanskými národy v Rakouském císařství.



Pavel Josef Šafářik

- zpochybňoval pravost Zelenohorského rukopisu

- sbíral staroslověnské texty

dílo:

Dějiny slovanských literatur
Dějiny slovanského jazyka a literatury ve všech nářečích
- obě německy

Slovanské starožitnosti


Jan Kollár

- Slovák, zakladatel české poezie nové doby

dílo:

Slávy dcera

- sbírka znělek, putování po významných zemích (pro Slovany)


František Ladislav Čelakovský
- sbíral české a slov. národní písně a přísloví a napsal Slovanské národní písně a Mudrosloví národů slovanského

v příslovích vlastní verše: Smíšené básně

- obohacení poezie umělé lidovými písněmi
- tzv. ohlasová poezie - cítění lidu

-> obdiv k folkloru, využívá postupy lidové slovesnosti a napodobuje je



Ohlas písní ruských - bohatýři
- podle ruských bylin (= epická hrdinská báseň popisující život bohatýrů)
- prosté postavy
- epické básně
- boj s Tatary a Turky

Ohlas písní českých - lyr. a satirické básně
- ne hrdinské

-> - ep. báseň Toman a lesní panna
- nejzdařilejší Č. báseň
- předchůdce Erbena
- život lidu
- charakter lidové písně
- epigramy, překlady, vědecké práce, bohemistické a slavistické



Odlišnost ruské a české lidové poezie charakterizoval Čelakovský srovnáním krajiny obou zemí: ruskou lidovou poezii přirovnal k rozsáhlým hvozdům, mohutným řekám a jezerům, českou pak k drobným lesíkům, říčkám a potůčkům.

lidová slovesnost:

Slovanské národní písně


Rukopisné padělky
Rukopisy měly poskytnout důkazy o starobylosti naší kultury a posílit národní sebevědomí.


-objeven údajně Václavem Hankou (básník, archivář, znalec slovanských jazyků) a farářem ve věži

-kostela ve Dvoře králové

-pojmenován podle místa nálezu

-označen za památku ze 13. století

-obsahuje celkem 14 písní (6 epických, 2 lyrickoepické a 6 lyrických)

-velký ohlas v Rusku, Dobrovský tento rukopis chválil, nepoznal padělek


-"nalezen" na Zelené Hoře u Nepomuku - označen za památku z 9.-10. století

-anonymně zaslán hraběti Františku Kolovratovi

-obsahuje skladbu Libušin soud

-autory jsou pravděpodobně Václav Hanka a Josef Linda

-Dobrovský ho označil za padělek, za autora označil Hanku; Palacký tvrdil, že rukopis je pravý

obsahuje historické chyby



Oba rukopisy byly napsány na starém pergamenu ze 13. století. Inkoust reagoval jako staré inkousty z tohoto století. První písmena (iniciály, zdobené) pocházela také ze 13. století ⇒ původní text na pergamenech byl vyškrabán a na to vyryt nový. Až v roce 1968 bylo zcela dokázáno, že se jedná o padělky.



Třetí fáze národního obrození

Doba mezi dvěma revolucemi (1830, 1848), odpor k útisku, absolutismu. Literatura se sbližuje s životem a začíná v ní převládat romantismus. Rozkvět poezie, venkovské prózy, satiry, publicistiky a divadla.

Období vítězství národního obrození.


1. stále ještě spjatost s Národním obrozením

2. romanitsmus - Karel Hynek Mácha

3. počátky realismu - Božena Němcová


slovanská vzájemnost

· vzniká v 1. polovině 19. století; většina slovanských národu je utlačována

· vzájemná spolupráce, pomoc a sjednocení Slovanů - lépe budou odolávat jiným národům

· opora - Rusko (největší slovanský národ)



1848 - revoluce v Evropě
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama