Prosím REKLAMY jedině do rubriky REKLAMY, kdo je napíše jinam blokuju mu přístup...!

Červen 2010

France, je t'aime

19. června 2010 v 22:41 | herzig-traum |  Moje úvahy atd...
France, je t'aime aneb pár mých poznatku ;)

Paris
Nedávno jsem se znovu podívala do Francie - konkrétně Paříž a zámky na Loiře. Já osobně mám Francii strašně moc ráda a ráda se tam vracím. Proč? Třeba proto, že mě tam pokaždé něco překvapí. A to jak pozitivně či negativně - nemůžu si pomoct, ale přijde mi, že o Francii koluje dost fám.


















Například všude se pořád říká, že Francouzi jsou přehnaní nacionalisti a že se odmítají s kýmkoliv bavit anglicky. Že mluví jenom francouzsky a nad angličtinou a jiným jazyky ohrnují nos. Já s tímhle absolutně nemůžu souhlasit. Navíc tyhle řeči často slýchám od lidí, kteří ve Francii nikdy nebyli a jenom to od někoho slyšeli... Já s tímhle mám naprosto opačnou zkušenost - vždycky mi všichni mile a bez keců odpovídali anglicky, dokonce i když jsem se já někdy snažila francouzsky. A to jak prodavači, lidi na ulici (kterých jsem se ptala na cestu). Takže nevím, jestli jsem jenom měla takové štěstí a narážela na pohodové lidi a nebo (což si spíš myslím) to s tou antiangličtou od Francouzů nebude tak horký...

Co mě docela zklamalo z hlediska velikosti byla Eiffelovka a obraz Mony Lisy. Nevím proč, vždycky mi tyhle dvě věci byly prezentovány, jako veliké. Eiffelovka jako ohromná čnící se věž - přitom ve skutečnosti to nic zas tak velikého není (aspoň podle mého názoru). A Mona Lisa? Taky jste vždycky ze všech knížek nebo vyprávěná měli pocit, že se jedná o poměrně velkej obraz? Já teda ano - přitom je to obraz spíš menších rozměrů. Navíc podívat se na ní - docela boj. Překonat několikametrovou vzdálenost plnou stojících a po fotce a zážitku dychtících turistů dá docela zabrat.

Ti černoši jsou příšerní a řekla bych, že každej se těší zpátky domů na to, jak ho nikdo nebude pořád otravovat. Stačí chviličku být pod Eiffelovkou a hned  se jich k vám nachomýtne několik a utýct jim nebo se jich zbavit  je skoro nemožné. Takže nezbývá nic jiného než s díky odmítat 6 eiffelovčiček za euro či zapalovače a šátky... Na druhou stranu se i pobavíte, když jeden z tech tmavších pánů na vás začne česky: "jojo , nene, jojo, nene", "já umět dobře česky" nebo ukazujíce na  ty ostatní kolegy "to je rusko-polská mafie". A když už si od nich něco chcete koupit, tak to chce smlouvat a smlouvat a smlouvat! :) A na jejich "zadarmo" radši nereagovat.
V Montmartu jsou ještě agresivnější, protože ti k vám přijdou, chytnou vás za ruku a začnou vám uvazovat jakýsi náramek. Před takovýma to chce opravdu vyloženě utéct a nebavit se s nima...

Dál musím uznat, že jsem asi opravdu uměleckým duchem nedotčena. Protože ani Louvre nebo Museum d'Orsay mě nijak neuchvátilo a naopak jsem se těšila až budu venku - navíc ty neskutečně dlouhý fronty - ne nestálo mi to za to ;). Samozřjme, že ty obrazy a sochy jsou krásné, ale - čeho je moc, toho je moc...

To známé olíbávání při pozdravu ze začátku překvapí, po čase si zvyknete a pak už vám to ani nepřijde :).

Přišlo mi, že červená na semaforu je tam někdy a někde (obzvlášť v tom Montmartru) jen tak, aby se neřeklo. Naprosto se nerespektovala, chodci chodili a přecházeli zásadně na červenou a auta a skútry (na kterejch slečny jezdily v sukýnkách a podpadcích) jezdily jak se jim zachtělo...

Samozřejmě každá země má své plusy a minusy. Ale Francie  - tam pro mě převažují ty kladné zážitky, zdvořilost, milost a šarm tamějších lidí :).

Poněkud jiná realita...

6. června 2010 v 2:09 | herzig-traum |  Moje úvahy atd...
barbie
Znáte to: kamarádka vám vypráví, jak potkala toho či onoho (momentálně) nejlepšího kluka na světě. Nezapomene dodat, že určitě bude na té a té párty. A tak začíná vymýšlet strategii, jak ho "sbalit". Make-up, oblečení, push-upka a účes v neposlední řadě - všechno musí být dokonalé.
Říká se,že klukům záleží jen na vzhledu. A já už se ani nedivím. Tím neříkám, že všem klukům záleží jen na vzhledu. Ale neznám jediného, kterému by o vzhled vůbec nešlo ;). A zdá se mi, že tak nějak vím proč. Uvědomme si, že když slečna (obyčejná ;), neříkám, že všechny - i výjimky se najdou ;)) chce někoho sbalit, tak se zaměří na svou vzhledovou stránku - to znamená, že pečlivý make - up (aneb nový obličej) je základem, krásný účes (kde nechyběla žehlička, lak a tužidlo na vlasy - a samozřejmě lesk!) skoro nezbytností, krátká sukýnka či přiléhavé kalhoty podtrhnou postavu a tam kde nebylo naděleno push-upka pomůže. A teď si porovnejte jednu a tu samou slečnu před a po: trošičku změna, ne? A nyní se vraťme k pánům - co oni používají na "balení" - řekla bych, že nový odstín lesku na rty ani přiléhavé oblečení to nebude. A tak ač si všechny slečny stěžují, že klukům záleží na vzhledu víc než na tom jaké jsou doopravdy - když chtějí zapůsobit tak na to jdou většinou přes vzhled. Tudíž - není se tedy čemu divit.

A tak když se nad tím zamyslím - je mi těch kluků i líto. Na večírku potkaj pečlivě nalíčenou, krásně učesanou a samozřejmě "viditelně" vyvinutou slečnu. Jaký pak musí být zklamaní vidět dotyčnou bez make-upu, žehličky a push-upky? Trochu mi to připomíná předvolební kampaně politických stran - před volbama samé sliby, přilepšování atd, ale po volbách? "Pozlátko" opadne a je po zábavě a nastává zklamání...

Navíc né všechny holky dokáží odhadnout míru. A někdy dokáží své snažení přehnat a pak jsou jen k smíchu. Sama mám doma pubertálního bratra a tak vím, jak se s klukama vysmívaj těm zmalovanejm slečnám s nalepenejma řasama, co se snažily zapůsobit....

Trošku upřímnosti a opravdovosti by to chtělo, nemyslíte?