Prosím REKLAMY jedině do rubriky REKLAMY, kdo je napíše jinam blokuju mu přístup...!

Listopad 2009

Ach ta nostalgie

21. listopadu 2009 v 20:32 | herzig-traum
Nostalgie ... tohle slovo je to pravé, které vystihuje můj vztah k tomuto blogu. Ráda se koukám na články, které jsem napsala před rokem nebo i před půl. Ale ještě radši si pročítám komentáře, které jste zde zanechali.

Radost a vděčnost .... to by mělo vystihovat můj vztah k lidem, kteří na tento blog stále chodí a jak si všímám, zde stále zanechávají své milé a někdy opravdu hlubokomyslné komentáře. Děkuju!

Už milionkrát jsem si od srpna říkala, že bych se měla vrátit a napsat nějaký článek. Strašně mi chyběl a stále chybí ten "kontakt" s vámi. To dětské potěšení, když vidím, že mé články někdo čte a dokonce komentuje! Ale... nějak nebyl čas a tak všeobecně... nebudu se vymlouvat jsem i dost líná. Navíc mám rozepsáno několik článků, které jsem chtěla vložit na svůj blog, ale vždycky bylo něco ve mě, co mi to nedovolilo - například téma mi přišlo hloupé a tak různě - asi to i znáte ;).

Ale vzhledem k tomu, že teď "ztrácím" kamrádku, jsem si uvědomila, že vlastně postupně ztrácím svůj blog a vlastně s ním i vás (mé milé a věrné, co sem stále chodí). A to bych nechtěla, tak jsem tu zas :)

Dneska jsem chtěla psát o té kamarádce. Vím, že je to úpl ně normální, že se s někým bavíte a časem to přátelství odezní a vyprchá, ale... Tahle slečna byla moje nejlepší kamarádka. Známe se asi 12 možná i více let. Vždycky jsme se často hádaly, ale znáte to ;) kvůli děsnejm prkotinám. Vychodily jsme spolu školku, základku a před rokem a skoro půl jsme spolu (jak jinak!) nastoupily na stejnej gympl. Vždycky jsme si malovaly budoucnost, jak se šťastně vdáme a budem se spolu stále bavit , chodit nakupovat. Jak jako starý babičky budem vysedávat na lavičkách v parku a vyprávět si, jak ten život rychle utekl... Ale najednou je všechno jinak. Dotyčná se strašně změnila. A nevím, ale asi předpokládám, že já udělám tu stejnou změnu! Nechápe, proč se s ní nyní tolik nebavím, nechápe, co mi na ní vadí. Nedokáže pochopit, že já jsem jí měla ráda a bavila se s ní s takovou jaká byla. A né s takovou, jaká je z ní teď. Copak se s ní stalo? Přišly jsme na gympl, ona plná ideálů o "opravdovém" středoškolském životě. Okamžitě chtěla mít na každém prstu deset kluků, chtěla být oblíbená a tak podobně, jako všechny ty její ideály a vzory! To začlo tím, že se začla chodit každý víkend opíjet na nejrůznější akce, pařby a diskotéky. Začala neskutečně kašlat na školu - přece to není "in" mít dobré známky. A nakonec začla se bavit s lidmi, kterými dřív opovrhovala. Když jsme ve škole, baví se jenom s těma "skvělejma" a mě naprosto ignoruje. Já jí jsem dobrá jenom, když má nějaký problém (což znamená skoro denně, ale někdy večer na icq... či někde nad kafem) nebo když je naštvaná na ty její "kamarády" a tak... A čeká, že já jí tohle budu brát! Nebo spíš - chtěla by, abych se stala stejnou jako je ona... Nedokáže pochopit, že mým snem není každej pátek nebo sobotu se jít někam opít a pak si o tom celej týden vyprávět a tak stále dokola...
Ale tohle pořád není to nejhorší -já jí nedokážu říct, že mi to na ní vadí. Proč? Asi v podvědomí vím, že tím byhc jí ztratila už napořád a to asi (zase) podvědomě nechci.

Vím a chápu, že tohle jste určitě taky zažili. Nepíšu to proto, abych si stěžovala - spíš jestli někdo zažívá něco podobnýho - tak : Nejsi v tom sám/a :). Naopak kdyby pro mě měl někdo nějakou radu (konstruktivní ;)) uvítám! :). Ovšem, že uvítám i jiné komentáře , však vy víte :)

po dlouhé době vaše herzig-traum :)