Prosím REKLAMY jedině do rubriky REKLAMY, kdo je napíše jinam blokuju mu přístup...!

Jeden den miluju, druhý den nesnáším

27. ledna 2009 v 19:56 | herzig-traum |  Prostě já :)
Tenhle článek jsem tu měla asi na jeden den už v červenci, pak jsem ho už nevím z jakýho důvodu smazala (=dala do rozepsanejch), ale teď ho sem dávám znova ;) Takže možná někomu přijde povědomej, ale mám takovej pocit, že moc lidí ho nestihlo přečíst ;)




Stává se mi to často - hodně často! A bohužel u těch, u kterých se by to stávat nemělo - teoreticky nikdy. U těch nejlepších a nejbližších lidí. Mám pro vás tři příklady: moje nejlepší kamarádka, můj brácha a můj idol (jo zní to divně, ale nenapadlo mě lepší slovo...). Jenom tak obecně o čem chci psát - o tom, že mám často pocity, že v jednu chvíli mám danou osobu hrozně moc ráda ale v zápětí nebo třeba o den dva bych ji /jeho vyhodila z okna nebo se odstěhovsala od ní/něj co nejdál a bylo by mi to jedno...
Moje nejlepší kamarádka
- když jí někomu popisuju tak většinou kladně, ale záleží na tom jak na tom zrovna jsem - jetsli jí zrovna "mám ráda" a nebo jestli jí "nemám ráda". Jak bych jí popsala teď? Když budu upřímná? Je to hrozně společenská holka, chytrá a i docela hezká. Skoro všichni jí mají rádi, ale prostě úplně nezapadá - není tím středem pozornosti, kterým vždycky (i když mi to nikdy neřekla) chtěla a chce být. Proto se snaží ze sebe dělat "kopii" těch ostatních - láká jí se někde ožrat, láká jí vodnice, lákají jí zakázaný věci, láká jí nosit značkový oblečení, láká jí být sprostá a prostě "in".
Ale jak bych to rozvedla? Někdy je v pohodě - třeba když je jenom se mnou tak si na nic nehraje, je to prostě ONA, ale jakmile jsme na nějaká pařbě nebo i na koupališti stává se z ní prostě někdo jinej! A v těhlech chvílích bych jí nejradši odstřelila na měsíc. Stále do kola si kladu otázku: Mění se ona nebo já?! A stále docházím ke stejnému závěru.
Můj brácha
- já to vím i všichni okolo, že ho mám ráda - a i vždycky mít budu, ať udělá cokoliv. To je úplně to samý jako kdybych měla nesnášet svoje rodiče ( a to aspoň mě nejde...). Jsou momenty, kdy bych ho opravdu přizabila, kdy ho fakt "nesnáším", ale sama moc dobře vím, že to není opravdová nenávist a že je to jenom chvilkovej pocit. Přece komu by sourozenec nebo sourozenci nelezli na nervy? Znáte někoho takovýho? Já ne! Jak píšu, někdy bych ho nejradši zaškrtila, ale někdy bych ho nepustila ani samotnýho nakoupit aby ho náhodou nezajelo auto! I když jsem zrovna ve stádiu "nenávisti" bojím se o něj a nenápadně se o něj "starám". Ale myslím, že tohle je docela pozitivní, ne? Je pravda, že bychom se k sobě mohli chovat líp, žebychom se mohli míň hádat, ale zas tak závažné to není...
Můj idol (=ten kdo se mi líbí)
(to idol je vážně hnusný slovo, zní to jak nějaká hloupá fanynka nějaké "hvězdy", prostě chápejte to jako někoho kdo se vám líbí a nepovažujte mě hned automaticky za nějakou hloupou pubertální holčičku, která si v nejnovějším čísle nějakého časopisu (Bravo, Comsmogirl, Top Dívka
atd...) našla nějaká kouzla na přičarování lásky a takový :D , né ani nenosím jeho fotku v pěněžence, ani se mi o něm nezdají sny, ani ve mě nehrkne když s ním mám mluvit :D... To fakt ne :D Je to pro mě takovej trošku větší kamarád :D a je to oboustranné... (naštěstí?!) To je fuk, odbočila jsem od tématu - někdy se mi na něm líbí spousta věcí, baví mě jeho vtipy, baví mě jeho poznámky a narážky, ale někdy jich mám plný zuby a nejradši bych mu přelepila pusu páskou a nacpala do popelnice. Někdy mám dost jeho neustálých keců ke mně. A dokonce mě někdy štvou i jeho jindy pro mě pěkné úsměvy... Chápete?
Znáte to taky? Nebo jenom jsem případ pro psychiatra (v lepším případě pro psychologa)?
Teď když si to po sobě čtu podruhý připadá mi, že v každém případě se jedná o něco jiného... V jednom je moje "náladovost" oprávněná, v jiném příkladě se chápu a v jednom si naprosto nerozumím... Cítíte to stejně?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cecile Cecile | Web | 28. ledna 2009 v 14:11 | Reagovat

Taky mívám občas podobný pociuty. Ale to je asi normální a tak to nejspíš mají všichni :-)

2 Annet Annet | Web | 28. ledna 2009 v 16:46 | Reagovat

To o čem mluvíš je naprosto normální. Někdy mam chuť kamarádku nakopnout a už se s ní v životě nebavit. Sestru nesnášim nějak průběžně. A idol? V tomhle mam růžový brejle :)))

3 mandarinka mandarinka | Web | 28. ledna 2009 v 20:21 | Reagovat

Hele, jak tady čtu ty komentáře začínám si myslet, že nejsi jediná kdo to takhle prožívá :) A mluvím i za sebe, když se přikloním k názorům cecile a annet. :-)

4 Lůca Lůca | Web | 29. ledna 2009 v 20:45 | Reagovat

Obávám se, že takle na tom budou všichni:))

Kromě toho idola (v čemž máš pravdu, je to mimořádně ujetý slovo), bych bráchu i kamarádky nejradši smazala z povrchu zemskýho průměrně tak třikrát do tejdne.. Když mají svojí "skvělou" náladu a tím zkazí mě radost ze života, protože se nedokážu upřímně radovat, když vím, že někdo mě blízkej smutní..

A co se týče chlapců.. :) Tam je to jako u Annet, ovšem s tím rozdílem, že já preferuju žlutý, oranžový nebo zelený brejle, protože růžová je moc sladká a na to zase nejsem:))) Těm jeho očím by se dal odpustit snad i zničení světa..:)

5 Sandra S. Sandra S. | Web | 30. ledna 2009 v 11:56 | Reagovat

Ne, nejsi případ pro psychologa :) Idol - zvláštní slovo, souhlasím. Sourozence nemám, takže nemohu posoudit. A má nejlepší kamarádka? Ta je taková, jak si jí popsala ty... Je zvláštní, je prostě IN. Občas bych jí nejraději přizabila, když prosazuje své názory a mé odstrkuje ...

6 Jesí Jesí | Web | 31. ledna 2009 v 17:27 | Reagovat

Souhlasím s ostatními komentáři je to normální ,alespoň si to myslím, protože tohle zažívám taky. Asi je to na naší náladovosti na nějakejch kladnejch vlnách :) Na období těžko říct.........

7 ježibaba ježibaba | E-mail | Web | 2. února 2009 v 16:03 | Reagovat

koukám, žew věk 15 zde vede! bohužel přibyl i můj hlas....a tohle se mi taky stává...děkuju za tvůj koment, každýho takovýho komentáře a návštěvníka si velice vážím:)

8 Kačen.ka :) Kačen.ka :) | Web | 3. července 2009 v 20:10 | Reagovat

Moc krásně a výstižně napsané. Kdybych takhle dokázala vypsat zase můj příběh, tak bych se odvážila říct, že s tebou naprosto souhlasím. Já todle období mám třeba teď a dokáže mě vytočit prkotina a svádím to přesně, na náladovost, ale taky na dlouhý čas, co s něma trávím.. protože s určitýma jsem denně ve stejné třídě a i v lavici, a po čase to začne být protivný (teda aspoň mě :D), a tak jsem ráda, že jsou prázdniny..
Zkrátka bych chtěla říct (jako všichni tady :D), že je to tedy asi naprosto normální ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama