Prosím REKLAMY jedině do rubriky REKLAMY, kdo je napíše jinam blokuju mu přístup...!

Červenec 2008

Věci co miluju a nebo nemůžu bez nich žít

24. července 2008 v 14:31 | herzig-traum |  Prostě já :)
Chtělo se mi psát něoc o mě, ale jsou prázdniny a já jsem lína něco sepisovat a vy jste určitě líní to číst, takže obrázky budou lepší :D... Takže následující článek bude obshaovat několik věcí bez kterých nemůžu žít nebo je mám opravdu ráda a jsem na nich závislá... Některé mě štvou a za některé jsem ráda... Jo a je možný že jsem toho spoustu zapomněla...:P

krásnej citát :)

18. července 2008 v 21:13 | herzig-traum |  Ostatní

"Odsuzuji-li chyby svých přátel, to neznamená, že bych je přestal mít rád."

Jack London

Tak s tímhle absolutně souhlasím! akorát mě mrzí, že to nechápe většina ostatních. Jenom to, že někomu něco vytknu neznamená, že je pro mě hned celej špatnej... Tak to lidi sakra pochopte!!!

Make-up?!

13. července 2008 v 22:37 | herzig-traum |  Prostě já :)
Tohle mě napadlo první týden v červenci , víte jak byly ty vedra? Byli jsme na koupališti s teď už bývalou třídou... Ve třídě máme pár slečen typ BARBIE :D... Takové ty co se ráno neukáží nenamalované... Totéž platí při vstupu na koupaliště a tak :D... Takže si dokážete představit, jak reagovala takováhle slečna, když jí kluci chtěli hodit do vody?! Začala šíleně ječet -> neblbněte rozmaže se mi make-up, já mám řasenku to nesmíte! No vypadalo to a znělo dost ehm vtipně? A mimochodem u těch kluků dost klesla... :P (né já z toho vůbec nemám škodolibou radost :D).
Přemýšlela jsem nad tím dál a přišla na dalších několik výhod toho nemalování, tady je máte:
-voda, voda nemusíte se bát, že se vám rozteče řasenka, když vás někdo hodí do vody
-nemusíte kvůli malování vstávat o půl hodiny dřív, abyste stihly komplet kosmetiku...
(já když chci tak zvládám během deseti minut vstát a sbalit se a odejít z domu..., takže ikdyž zaspím no problem)
-nikdy vás nikdo nepomluví, že vypadáte jak Marfuška z Mrazíka nebo, že se vám stíny nehodí k oblečení
-když je vedro nezačnou vám "téct" po obličeji kapky obarvené vaším nejnovějším make-upem
-nemusíte koukat každý dvě nebo tři hodiny do zrcátka jestli se vám nerozmazala řasenka
a mohla bych pokračovat dál a dál - je toho mnohem víc. Teď jsem jenom vypsala pár věcí, podle mojí jedný kámošky, která bez makeupu nejde vyhodit ani odpadky. Každý den vstává o hodinu (né nepřepsala jsem se a né nekecám) dřív než normální lidé. Když náhodou zaspí doupravuje se v autobuse (vám by přišla normální hoolka, která si v autobuse začne míchat na ruce krém s make-upem?). Kdykoliv jdem na koupaliště nebo do aquaparku nesmí potopit hlavu (zničila by si účese nebo by se jí rozmazaly šmínky). Každou druhou neboí třetí přestávku si musí ve škole upravovat linky a nanáší milióntou vrstvu řasenky...). O tom jak často chodí na manikúru, pedikúru, ke kadeřnici, na depilaci (nebo epilaci? nikdy nevim) se rozepisovat nebudu :D Absolutně nechci říct, že se vůbec nemaluju ten lesk a někdy i ta řasenka je u mě docela normální, ale nikd bych se nenamalovala k vodě :P. A nevím proč bych na sebe měla dennodenně patlat make-up...? Vždyť to stačí jednou za týden do tanečních a nebo na nějaký větší oslavy -slavnosti a tak, ne? Asi jsem divná.... Ale nestydím se za to ;)

O čem psát?

13. července 2008 v 17:46 | herzig-traum |  O blogu...
Né nedošly mi nápady na témata k článkům, ale bude to na dýl... A navíc když už je ten blog veřejný tak nechci psát úplně jenom pro sebe, ale i pro vás... Takže zajímá vás něco? Jestli jo tak dolů do komentářů :)....

Anketa - Svatba

13. července 2008 v 16:20 | herzig-traum |  <--ANKETY-->
Jak mě znáte tak určitě víte, že tohle nebude anketová anketa, ale komentářová. Takže se můžete krásně vyjádřit a neodbydete to jedním kliknutím na názor, který třeba ani není váš :P.
Takže co si myslíte o svatbě? Kdy se chcete vdávat nebo ženit? A proč? Třeba jen tak, že prostě chcete nebo, kvůli dítěti... Nebo co si myslíte, je moderní se v této době vdávat nebo ženit a v kolika se lidé dnes průměrně berou?
Já sama chci svatbu stoprocentně mít. Sice jde jenom o papír, ale mě nejde ani o ten papír spíš o to, že svatba je jakoby taková "tradice" a nevím, kdo to řekl, ale bylo to chytrý: že bez tradic jednou vyhyneme... Navíc asi jsem už nakažená modelingem a úplně nehorázně se těším na svý svatební šaty. Zavání to povrchností? Hmmm jo je to možný... Možná si teď říkáte jak se můžu v patnácti těšit na svatbu?! Vždyť jsem ještě "malé dítě", které nemůže mít na tohle názor a svý představy. Ale já si myslím, že jo. Proč by ne? Když to tak vezmete je mi patnáct, za tři roky mi bude osmnáct a teoreticky bych se mohla okamžitě vdávat (neříkám, že budu :P) a copak jsou tři roky tak dlouhá doba? O co budu chytřejší? O kolik se mi změní názor? Myslím, že ani né o moc... A další co mě napadá, že chci děti až po svatbě, nevím, ale nějak se mi nelíbí představa mých pobíhajících dětí na mé svatbě, fakt že ne! I když je dost možný, že na tohle změním názor. Jsem v tomhle staromódní, že? Ale co vy?!

Jeden den miluju, druhý nesnáším....

13. července 2008 v 15:55 | herzig-traum |  Prostě já :)
Stává se mi to často - hodně často! A bohužel u těch, u kterých se by to stávat nemělo - teoreticky nikdy. U těch nejlepších a nejbližších lidí. Mám pro vás tři příklady: moje nejlepší kamarádka, můj brácha a můj idol (jo zní to divně, ale nenapadlo mě lepší slovo...). Jenom tak obecně o čem chci psát - o tom, že mám často pocity, že v jednu chvíli mám danou osobu hrozně moc ráda ale v zápětí nebo třeba o den dva bych ji /jeho vyhodila z okna nebo se odstěhovsala od ní/něj co nejdál a bylo by mi to jedno...
Moje nejlepší kamarádka
- když jí někomu popisuju tak většinou kladně, ale záleží na tom jak na tom zrovna jsem - jetsli jí zrovna "mám ráda" a nebo jestli jí "nemám ráda". Jak bych jí popsala teď? Když budu upřímná? Je to hrozně společenská holka, chytrá a i docela hezká. Skoro všichni jí mají rádi, ale prostě úplně nezapadá - není tím středem pozornosti, kterým vždycky (i když mi to nikdy neřekla) chtěla a chce být. Proto se snaží ze sebe dělat "kopii" těch ostatních - láká jí se někde ožrat, láká jí vodnice, lákají jí zakázaný věci, láká jí nosit značkový oblečení, láká jí být sprostá a prostě "in".
Ale jak bych to rozvedla? Někdy je v pohodě - třeba když je jenom se mnou tak si na nic nehraje, je to prostě ONA, ale jakmile jsme na nějaká pařbě nebo i na koupališti stává se z ní prostě někdo jinej! A v těhlech chvílích bych jí nejradši odstřelila na měsíc. Stále do kola si kladu otázku: Mění se ona nebo já?! A stále docházím ke stejnému závěru.
Můj brácha
- já to vím i všichni okolo, že ho mám ráda - a i vždycky mít budu, ať udělá cokoliv. To je úplně to samý jako kdybych měla nesnášet svoje rodiče ( a to aspoň mě nejde...). Jsou momenty, kdy bych ho opravdu přizabila, kdy ho fakt "nesnáším", ale sama moc dobře vím, že to není opravdová nenávist a že je to jenom chvilkovej pocit. Přece komu by sourozenec nebo sourozenci nelezli na nervy? Znáte někoho takovýho? Já ne! Jak píšu, někdy bych ho nejradši zaškrtila, ale někdy bych ho nepustila ani samotnýho nakoupit aby ho náhodou nezajelo auto! I když jsem zrovna ve stádiu "nenávisti" bojím se o něj a nenápadně se o něj "starám". Ale myslím, že tohle je docela pozitivní, ne? Je pravda, že bychom se k sobě mohli chovat líp, žebychom se mohli míň hádat, ale zas tak závažné to není...
Můj idol (=ten kdo se mi líbí)
(to idol je vážně hnusný slovo, zní to jak nějaká hloupá fanynka nějaké "hvězdy", prostě chápejte to jako někoho kdo se vám líbí a nepovažujte mě hned automaticky za nějakou hloupou pubertální holčičku, která si v nejnovějším čísle nějakého časopisu (Bravo, Comsmogirl, Top Dívka
atd...) našla nějaká kouzla na přičarování lásky a takový :D , né ani nenosím jeho fotku v pěněžence, ani se mi o něm nezdají sny, ani ve mě nehrkne když s ním mám mluvit :D... To fakt ne :D Je to pro mě takovej trošku větší kamarád :D a je to oboustranné... (naštěstí?!) To je fuk, odbočila jsem od tématu - někdy se mi na něm líbí spousta věcí, baví mě jeho vtipy, baví mě jeho poznámky a narážky, ale někdy jich mám plný zuby a nejradši bych mu přelepila pusu páskou a nacpala do popelnice. Někdy mám dost jeho neustálých keců ke mně. A dokonce mě někdy štvou i jeho jindy pro mě pěkné úsměvy... Chápete?
Znáte to taky? Nebo jenom jsem případ pro psychiatra (v lepším případě pro psychologa)?
Teď když si to po sobě čtu podruhý připadá mi, že v každém případě se jedná o něco jiného... V jednom je moje "náladovost" oprávněná, v jiném příkladě se chápu a v jednom si naprosto nerozumím... Cítíte to stejně?

Litovat?!

4. července 2008 v 15:43 | herzig-traum |  Moje úvahy atd...
Taky se vám někdy stalo, že jste něco udělali a nebo řekli a v zápětí jste toho litovali? Že jste někomu ve vzteku řekli něco opravdu hnusnýho, co by vás jinak ani nenapadlo vyslovit? Nebo že jste ve vzteku roztrhali dejme tomu fotku s vaším partnerem(kou)/kamarádem(kou)?
Mě se to děje poměrně často - mám takovou výbušnější povahu - takže se ode mě dá čekat cokoliv. Je to dobře nebo špatně? Asi špatně! Nesnáším tuhle mojí vlastnost - vždycky něco přeženu a pak toho lituju a to i často vím dopředu, že toho budu litovat. Někdy se dokážu ovládnout a pak jsem ráda, že jsem se ovládla, ale není to vždycky nejjednodušší - ale je to docela dobrej trénink na ovládnutí sám sebe - je zajímavý zkusit (ne)udělat něco tak jak jste zamýšleli, rozmyslet si něco naposlední chvíli - (ne)udělat něco i když jste to vážně chtěli. Zajímavý ale zároveň i těžký... Takhle totiž nikdy nevíte co provedete - děsivé, ne?!
Ale co dělám taky poměrně často - lituju, že jsem něčeho litovala. Dám vám příklad: řeknu třeba mámě něco hnusnýho a pak toho lituju a třeba se jí i omluvím, ale pak lituju toho, že jsem se jí omluvila... Zamotaný, zamotaný, zamotaný...

Moje utkvělá představa...

4. července 2008 v 15:28 | herzig-traum |  Prostě já :)
Nevím proč a nevím odkdy, ale už hodně dlouho mám utkvělou představu, že mě musí mít všichni rádi. Nebo né doslova mít rádi, ale že mě nikdo nesmí nemít rád. Víte jak to myslím? Prostě je pro mě hrozně těžký v podstatě nemožný vědět o tom, že mě někdo nesnáší nebo, že mě někdo hodně nemá rád. Znáte někdo ty pocity? Líbit se všem, mít dobrý styky se všema? Jenže je tu takovej menší problém - jsem hrdá a to hodně. A tudíž nemůžu pro to abych se všema vycházela dělat všechno. Nechci a nemůžu. Nebudu a nechci se někomu podlejzat, nechci a nebudu přitakávat i když si myslím pravej opak... Nebudu! Ale, když má někdo svý názory tak se samozřejmě nezamlouvá všem - takže je to vlastně nekonečnej kolotoč pocitů a problémů - a to jenom psychickejch se kterejma si nevím rady.
Jo jenom takovej bonus byla jsem u babičky a luštila s bratrancem křížovku a narazili jsme na tohle: sval vzpřimovač (7 písmen)... Docela mě to pobavilo - Vítě někdo co to je?